5.4.-8.4.2019 | 126 km
Krajem mloků, bobrů i čápa. A hlavně Poláků..
První den nás překvapí náš ležérní opravdový start po šťastném shledání na nádraží, tam kde jsme před rokem a půl skončili. Druhý den nás nejdřív překvapí nepolevující stoupání až na Velkou Čantoryji, pak stovky účastníků ultra-trailu (50 km, 2x nahoru a dolů), v druhé polovičce dne pak nepolevující déšť. Napočítáme 11! mloků, obdivujeme Třinecké železárny, bobry ohlodané stromy, všude poctivě udržované trávníky, masivní výstavbu nových rodinných domů. Trasa po Čantoryji je plochá, postup rychlý a bříška chodidel bolavá, až skoro vzpomínáme na píseň Psích vojáků „Žiletky na těle, žiletky v těle..“ 120 km během 3 dnů, tj. 3x čtyřicítka po sobě, to je nový expediční rekord. Shodli jsme se, že příště zkusíme zase něco jiného, třeba 3×25? Překračujeme Odru a alespoň pomyslně, symbolicky pokládáme trhavinu Semtex do poklopů mostu, pro znemožnění megalomanského projektu mocipána, Odra-Labe. Krycí jméno diverzantské akce je „Ovar“. Jamal nám všem dobrosrdečně nabízí tu kokíno, tu pišingr nebo lahvinku, abychom se následně dozvěděli, že má nejspíš salmonelu a volí dřívější exit domů. S Bóčou nikdo nechce hrát hru na tipování (vzdálenost, nastoupané metry, čas,…), všechno totiž vyžere s přesností na 1 m, 1 poláka, 1 mloka apod.. Raději simuluje úžeh, ale pozdě, tj. s Jamalem již nemůže a musí s námi došlapat za tmy až do Opavy. Džarda neuvěřitelně drží tempo, morálku i trasu! Na konci si již každopádně písničku nahlas netroufnu zazpívat (zpíváme si ji totiž pro svá chodidla potichu všichni..) A všichni „Žiletky na těle, žiletky v těle, žiletky mý baletky,… ,… .
Video automaticky generováno, na údaje o rychlosti nehleďte 😉
Díky a příště nashle!
- ušlá vzdálenost: 126 km (vč. zacházek k občerstvovnám, zacházek ke keškám (21 m k jedné), zkratek
- nastoupáno 1.988 m
- base weight batohu 6.66 g vč. paliva a jídla + 940 g Nikon D70
