25.5.-28.5.2017 | 96 km
Krajem rozeklaných bohatýrských buků, hroských chat a chalup pokud možno na těch nejméně přístupných místech a terénních automobilů značky Lada Niva..
Ve čtvrtek okolo čtvrté odpoledne konečně vyrážíme z Kohůtky po nekonečné téměř sedmihodinové cestě autem směr Beskydská hřebenovka. Trail je přes slunečnou předpověď vlhký ale liduprázdný. Spolu s Bóčou a Džardou se odhodláváme, po letech strávených v těžkých pohorách, vše podniknout v běžeckých botách, sám testuji roky tahané NB Minimus MT-10 Barefoot. První den tedy zahajujeme nezvykle s vlhkými špičkami a dáváme 15 km. Turistický přístřešek nás vybízí dál nepokračovat, rozbíjíme tábor, nacvičujeme alespoň bezpečné věšení jídla v korunách stromů, dál od noclehu a v pětimetrové výšce od země. Ráno trošku budí rozpaky informace, že Mr. Kejml po večeři na místě spaní vylil zbytek rybičkové konzervy do starého nepoužitého ohniště.. Chlupáči si ale ani tentokrát nevzali české pasy a tak se žádná noční návštěva nekonala. Džardovi se stejně nespalo dobře, protože si rybičkového faxu-paux všimnul už večer.
Ráno vyrážíme před sedmou, cestou ochutnáváme další a další studánky, kterých tu je po cestě požehnaně, některé v péči chatařů, jindy žáby, kterou uprostřed spatříme. Potkáváme též partyzána (socha v průsmyku Makov), nebo lesní vílu (osamělá trempka bílé hřívy, jinak celá v sytě zelené barvě. Kožené sandály, ležérně nezapnuté a tahající řemínky, batoh přes jedno rameno.) Na konverzační otázku kam má namířeno se zdráhá vyjádřit s odůvodněním, že se nechce vázat nějakými plány. O to víc nás překvapí záblesk marnivosti, se kterou se vzhledem a pouze k sytě zelené barvě intenzivně zajímá o nový bágl Mr. Kejmla! Dojídáme oběd a šlapeme dál, druhý den dáváme na chlup 40 km, my s Džardou tedy 42, když si zbytečně zacházíme (vlčí mlha poté, co mineme po denní tůře v tichu početnou skupinku štěbetajících sličen). Kluci na nás čekají u polívkový báby (chata Horská), kde si dáváme výborný pivo a půl litrovou! polívku smrďulku se syrečky. Šlapem dál, bez pohor se nám jde báječně, jen Džarda již začíná propadat trudomyslnosti, tak rychle nacházíme potřebné minimum rovinky, s úderem osmé rozbíjíme tarpový tábor, věšíme po velkém včerejším úspěchu jídlo na strom a nedaleko studánky s hladovou vodou usínáme. V noci nás pak čeká první výraznější dešťový test pončo/tarpů. Bouřka se naštěstí nekoná, to pouze Džarda nervózně s čelovkou monitoruje situaci. Ráno diskutujeme drobnější vlhké nedostatky správné techniky, vesměs však považujeme přístřešky za úspěch, snídáme u pramínku, uklízíme a odnášíme bordel od předchozích návštěvníků, nabíráme vodu na další dva dny a vyrážíme dál! Čas odchodu T 6:50
První třetina probíhala snad až zbytečně jednoduše, což se mělo rychle změnit, překročením průsmyku u Jablůnkova, nejdřív si však „vychutnáváme“ česko-polské přátelství řvoucí skupinky, kterou jsme bohužel chytli u Kamenné chaty (a to jsme se sem tak těšili!). Peklo však začíná až dále, když štrádujeme po cyklostezce směr Hrčava, vzhledem k absenci lepší pěšinky blíže hranice. Přeci jen jdeme „kolem kranice“, jinak bych rozhodně doporučoval zvolit trasu po turistické pěší. Ono by to možná i šlo, ale převaha navigátorských dovedností Mr. Kejmla a trudomyslnosti Džardy držím basu a tak si to dáme pěkně nekonečně/zbytečně po asfaltu. Pitstop v Hrčavě, nepochopitelně opět po 5ti km pitstop na zkomercializovaném Trojstyku (Trojmezí) a pak už zajímavější cestou až na o hodně zastrčenější nejvýchodnější bod ČR. Fotíme, brodíme. V Bukovci volíme cestu direkt k červené, tedy mostem pro pěší do drtivého kopce jménem Ostrá. Na konec dne je to bonbónek, jméno bylo zvoleno přiléhavě a proto vzhledem k zachování celistvosti skupiny hledáme místo k přespání hned po napojení na červenou. Je to z nouze ctnost, ale lepší místo bychom v těch kopcích těžko hledali a ucaprtaní po půl deváté usínáme. Ještě před spánkem rychle počítáme ušlých 39 km a přemítáme, jak bychom zde asi tak našli rovné místo pro čtyři, kdybychom nepřešli na single pončo/tarpy.. Mr. Kejml měl tedy hamaku, ale nevím zda se to počítá, když si ji uvázal tak, že se při půvěsu dotýkal země.
Video automaticky generováno, na údaje o rychlosti, délce a na kolo nehleďte 😉
Noc byla jako ty předchozí velmi teplá, bez rozeplých spacáků by to nešlo. Ráno vyspalí do růžova vyskakujeme nezvykle brzy, tj. v 5 hodin, s tábořištěm se loučíme v 5:36 a míříme k posledním 12ti km, které nás dnes čekají. Je to dalších 6 km poctivě do prudkého kopce, stále nahoru, snažíme si představit co bychom si slízli za smetánku od Džardy, kdybychom včera „museli“ pokračovat až do 912 m.n.m. (most jsme přecházeli v Bukovci ve 410 m.n.m.. Cesta šla však dobře, do odjezdu vlaku máme rezervu, tak vaříme snídani a po tom finálním odlehčení zjišťujeme zbytečné batohové nadváhy a spokojeně se uculujeme pod lehoučkými batohy nyní (v podstatě) bez jídla a vody. Seběhneme už jen do 375 m.n.m. do Jablůnkova, Džarda neopomene koupel v ledové vodě, jeho celoroční zábavu, kvůli které jej opakovaně obdivujeme a s pěknou číslicí 108 v nohách dorážíme do našeho cíle – nádraží Jablůnkov – Návsí. Z volby bot – běžeckých – jsme nadšeni, barefoot na asfaltu jsou pak pro plosky prstů náročnější, ale i tak bez tradičních rozvlhlých nohou či snad pochýřů. Tak díky a při startu navazující etapy nashle!
- ušlá vzdálenost: 108 km (vč. zacházek ke keškám, studánkám či hospůdkám)
- nastoupáno 4.002 m
- klesání 4.433 m
- base weight batohu 3.923 g vč. paliva
Bonusy: Tato etapa naprosto přesně koresponduje s působištěm vlků v Beskydech. Po hranici, od Jablunkova k Makytě. Aktuálně se v této oblasti pohybuje jedna smečka, čítající 11 vlků.