8.-11.5.2024 | v podvečer + další dva dny a kousek, 90 kilometrů Lužickými horami
Krajem rozhleden, překvapivých kopců a skal.. Krajem bez říček, potoků, či studánek..
Vděčná trasa od cestovní agentury Hustoles & Knoblauch (Džarda & Kerny), dva dny s překvapivými 1202 (na 42 km) a 1236 (již na 30 km) nastoupanými výškovými metry.
Na nádraží se jdu kouknout ke kase, kde Bóča kupuje skupinovou jízdenku. Kluci se diví, ale já vím svý, tohle bývá vděčný.
„Dobrý den, chtěli bysme jet do Frýdlantu, kde to bude levnější, u Vás, nebo ve vlaku? „Nepovím“. „Aha, tak děkujem.. A proč mi to vlastně nechcete říct?“ „Proč myslíte?“ „No to já právě nevím“, vyhrkne ze sebe zaraženě Bóča.. „To my nesmíme říkat..“ „Tak tomu nerozumím, ale nashledanou..“
Kdo řekne slovo STEZKAŘ, platí za trest panáky! Na Luži je jich celá banda, slyšíme jen úryvek, ve stylu „holky, no Mirek měl pravdu.. Je to návykový. Už jste dneska postovali na skupinu? Já už jo. Těším se na certifikát..“. Mizíme přes Malou Luž, pár metrů a nikde nikdo, přesně jak to máme rádi. A přesně, jak to nemá rád Kerny, tedy prudkým svahem dolů, který velí k ústupu a obchází si to delší, zato méně vertikální cestou.
Že nemá rád výšky nám ukázal již předchozí večer, kdy v noci vyběhl na vrchol rozhledny jako nic, ale ráno za světla ani prd! Zajímavá to diagnóza. Nebezpečí po tmě větší, ale když na něj nevidíš, je menší 😀
Procházíme přes moc pěkné skalní oblasti, bohužel jsou některé z nich i ve čtvrtek vzhledem k německému „Männer Tag“ plné turistů..
